A řekli faraonovi: Přišli jsme, abychom jako cizinci pobývali v zemi, protože v kenaanské zemi je tíživý hlad a není pastva pro ovce tvých otroků. Nuže dovol, aby tvoji otroci pobývali v zemi Gošenu.
Egyptská země je před tebou. Svého otce a své bratry usídli v nejlepší zemi. Mohou bydlet v zemi Gošenu. A jestli znáš mezi nimi zdatné muže, ustanov je správci nad mým dobytkem.
Jákob faraonovi odpověděl: Času mého putování bylo sto třicet let. Nemnohá a zlá byla léta mého života a nedosahují let života mých otců v čase jejich putování.
Tak Josef shromáždil všechny peníze, které se nacházely v egyptské i v kenaanské zemi, za obilí, které nakupovali. Ty peníze Josef odvedl do faraonova domu.
Když došly v egyptské a v kenaanské zemi peníze, všichni Egypťané přicházeli k Josefovi a říkali: Dej nám chléb! Proč máme před tebou umírat jen proto, že je konec s penězi?
Přiváděli tedy k Josefovi svá stáda a Josef jim vydával chléb za koně nebo za stádo bravu, za stádo skotu nebo za osly. Tak je v tom roce zaopatřoval chlebem za všechna jejich stáda.
Když ten rok uplynul, přicházeli k němu v dalším roce a říkali mu: Nebudeme před svým pánem tajit, že kromě toho, že došly peníze, i stáda dobytka náleží našemu pánu. Nezůstalo nám před naším pánem nic jiného než naše těla a naše půda.
Proč ti máme před očima umírat my i naše půda? Kup nás i naši půdu za chléb a budeme i se svou půdou faraonovými otroky. Vydej zrno a zůstaneme naživu a nezemřeme a půda nebude opuštěná.
Josef tedy kupoval všechnu egyptskou půdu pro faraona, neboť každý Egypťan prodával své pole, protože hlad na ně těžce doléhal. Tak se země dostala faraonovi,
A při sklizni budete dávat pětinu faraonovi a čtyři díly budou vaše k osetí pole, k jídlu pro vás a pro ty, kdo jsou ve vašich domech, a k jídlu pro vaše malé děti.
Když se přiblížil čas Izraelovy smrti, zavolal si svého syna Josefa a řekl mu: Jestliže jsem nyní nalezl milost ve tvých očích, vlož, prosím, ruku pod má bedra, a prokaž mi milosrdenství a věrnost: Prosím, nepohřbívej mě v Egyptě.