Potom svolal Šalomoun izraelské starší, všechny vůdce pokolení a předáky rodů synů Izraele ke králi Šalomounovi do Jeruzaléma, aby přenesli truhlu Hospodinovy smlouvy z Města Davidova, to je ze Sijónu.
Král Šalomoun a celá pospolitost Izraele, která se k němu sešla, byli s ním před truhlou a obětovali brav a skot, který nemohl být pro množství spočítán ani sečten.
V truhle byly pouze dvě kamenné desky, které tam uložil Mojžíš na Chorébu, když Hospodin uzavřel smlouvu se syny Izraele potom, co vyšli z egyptské země.
Ode dne, kdy jsem vyvedl svůj lid Izrael z Egypta, jsem nevyvolil žádné město ze všech izraelských kmenů pro stavbu domu, aby tam přebývalo mé jméno, ale vyvolil jsem Davida, aby byl nad mým lidem Izraelem.
Hospodin naplnil své slovo, které promluvil. Povstal jsem po svém otci Davidovi a usedl jsem na izraelský trůn, jak Hospodin promluvil, a postavil jsem dům pro jméno Hospodina, Boha Izraele.
a řekl: Hospodine, Bože Izraele, není Bůh jako ty nahoře na nebesích ani dole na zemi, který zachovává smlouvu a milosrdenství svým otrokům, kteří chodí před tebou celým svým srdcem.
Nyní, Hospodine, Bože Izraele, zachovej svému otroku, mému otci Davidovi, to, cos mu řekl: Nebude ti vyhlazen přede mnou ten, kdo by seděl na izraelském trůnu, pokud ovšem budou tvoji synové dbát na svou cestu a chodit přede mnou tak, jak jsi chodil přede mnou ty.
A přece pohleď, Hospodine, můj Bože, na modlitbu svého otroka a na jeho úpěnlivou prosbu a vyslyš volání a modlitbu, kterou se dnes tvůj otrok před tebou modlí.
Kéž jsou tvé oči otevřené k tomuto domu nocí i dnem, k místu, o kterém jsi řekl: Tam bude přebývat mé jméno. Vyslyš modlitbu, kterou se tvůj otrok bude modlit na tomto místě.
Vyslyš úpěnlivou prosbu svého otroka a svého lidu Izraele, když se bude modlit na tomto místě, vyslyš na místě, kde sídlíš, na nebesích, vyslyš a odpusť.
uslyš v nebesích, konej a zjednej právo svým otrokům: Ničemu prohlaš vinným a uval jeho cestu na jeho hlavu a spravedlivého prohlaš za spravedlivého a dej mu podle jeho spravedlnosti.
Jestliže bude tvůj lid Izrael poražen od nepřítele, protože proti tobě zhřeší, ale pak se k tobě navrátí, vzdají chválu tvému jménu, budou se modlit a prosit tě v tomto domě o smilování,
Jestliže budou uzavřena nebesa a nebude déšť, protože proti tobě zhřeší, ale pak se budou na tomto místě modlit, vzdají chválu tvému jménu a odvrátí se od svého hříchu, protože je pokoříš,
uslyš v nebesích, odpusť hřích svých otroků a svého lidu Izraele, až je vyučíš dobré cestě, po níž by měli jít, a dej déšť na svou zemi, kterou jsi dal svému lidu do dědictví.
Jestliže bude v zemi hlad, jestliže bude mor, obilná rez, sněť, jestliže budou kobylky arbe či kobylky chasíl, jestliže mu v zemi, v některém z jeho měst, jeho nepřítel způsobí soužení, ať je to jakákoliv rána, jakákoliv nemoc,
každou modlitbu a každou úpěnlivou prosbu, která vzejde od kteréhokoliv člověka z celého tvého lidu Izraele – znají přece každý ránu svého srdce – když vztáhnou své dlaně k tomuto domu,
vyslyš v nebesích, v sídle, kde pobýváš, odpusť, jednej a dej každému podle všech jeho cest, jak znáš jeho srdce – vždyť ty jediný znáš srdce všech lidských synů –
vyslyš v nebesích, v sídle, kde pobýváš, a učiň všechno, za co bude k tobě tento cizinec volat, aby všechny národy země poznaly tvé jméno, bály se tě jako tvůj lid Izrael a poznaly, že tento dům, který jsem postavil, se nazývá tvým jménem.
Když tvůj lid vytáhne do boje proti svému nepříteli, cestou, kterou je pošleš, a budou se modlit k Hospodinu směrem k městu, které sis vyvolil, a domu, který jsem postavil pro tvé jméno,
Když proti tobě zhřeší – neboť není člověk, který by nezhřešil – budeš se na ně hněvat, vydáš je nepříteli a jejich věznitelé je odvedou do nepřátelské země vzdálené či blízké,
ale pak změní své smýšlení v zemi, kam byli odvedeni, obrátí se, budou tě v zemi svých věznitelů prosit o smilování slovy: Zhřešili jsme, spáchali jsme zlo a jednali ničemně,
a jestliže se k tobě obrátí celým svým srdcem a celou svou duší v zemi svých nepřátel, kteří je zajali, budou se k tobě modlit směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich otcům, k městu, které sis vyvolil, a k domu, který jsem postavil pro tvé jméno,
odpusť svému lidu, který proti tobě zhřešil, všechna jejich přestoupení, kterými se proti tobě bouřili, a dej jim dojít slitování před jejich vězniteli, aby s nimi měli slitování.
Vždyť jsi je oddělil pro sebe za dědictví ze všech národů země, jak jsi řekl prostřednictvím svého otroka Mojžíše, když jsi vyvedl naše otce z Egypta, Panovníku Hospodine.
I stalo se, když se Šalomoun domodlil k Hospodinu celou tuto modlitbu a úpěnlivou prosbu, že vstal od Hospodinova oltáře, kde klečel na kolenou a své dlaně rozprostíral k nebesům,
Požehnán buď Hospodin, který dal odpočinutí svému lidu Izraeli, tak jak řekl. Nezapadlo jediné slovo ze všech jeho dobrých slov, která mluvil prostřednictvím svého otroka Mojžíše.
Nechť jsou tato má slova, kterými jsem prosil před Hospodinem o smilování, dnem i nocí blízko Hospodinu, našemu Bohu, aby zjednal právo svému otroku a právo svému lidu Izraeli podle každodenní potřeby,
Šalomoun obětoval jako pokojné oběti, které obětoval Hospodinu, dvacet dva tisíc býků a sto dvacet tisíc ovcí. Tak král a všichni synové Izraele zasvětili Hospodinův dům.
V onen den král posvětil střed nádvoří, které je před Hospodinovým domem, neboť tam připravil oběti zápalné a přídavné i tučné části pokojných obětí, protože bronzový oltář, který je před Hospodinem, byl příliš malý, než aby pojal zápalné a přídavné oběti i tučné části pokojných obětí.
Šalomoun a s ním celý Izrael, velké shromáždění lidí, kteří přišli od Lebo-Chamátu až po egyptský potok, slavil v ten čas před Hospodinem, naším Bohem, svátek po sedm dní a dalších sedm dní, celkem čtrnáct dní.
Osmého dne propustil lid. Dobrořečili králi a šli ke svým stanům radostně a s veselou myslí nad vším dobrem, které Hospodin učinil svému otroku Davidovi a svému lidu Izraeli.