|
| 1 |
|
| Život mě omrzel, dám teď volný průchod svému lkání, budu mluvit v hořkosti své duše. |
|
| 2 |
|
| Řeknu Bohu: Za svévolníka mě nepokládej, dej mi vědět, proč vedeš spor se mnou. |
|
| 3 |
|
| K čemu je ti dobré, že mě týráš? Zprotivil se ti výtvor tvých rukou, že dáváš zářit záměrům svévolníků? |
|
| 4 |
|
| Cožpak máš tělesné oči, což se díváš stejně jako člověk? |
|
| 5 |
|
| Jsou tvoje dny jako dny člověka, léta tvá jako dny muže, |
|
| 6 |
|
| že vyhledáváš můj přečin a že pátráš po mém hříchu? |
|
| 7 |
|
| Vždyť víš, že svévolník nejsem, a že nikdo nevysvobodí z tvé ruky. |
|
| 8 |
|
| Tvé ruce mě ztvárnily a udělaly se vším všudy, a teď najednou mě hubíš. |
|
| 9 |
|
| Prosím, upamatuj se, že jsi mě učinil jako hlínu a že mě obracíš v prach. |
|
| 10 |
|
| Což jsi mě nenalil do nádoby jako mléko a jako sýr nenechal srazit? |
|
| 11 |
|
| Přioděl jsi mě kůží a masem, propletls mě šlachami a kostmi, |
|
| 12 |
|
| nakládal jsi se mnou milosrdně, dals mi život a tvůj dohled střežil mého ducha. |
|
| 13 |
|
| Ale ve svém srdci ukryls toto - bylo to tvým úmyslem, to vím - : |
|
| 14 |
|
| že proti mě budeš ve střehu, jestliže zhřeším, že nenecháš bez trestu můj přečin. |
|
| 15 |
|
| Běda mně, kdybych byl svévolně jednal! Ač jsem spravedlivý, hlavu nepozvedám, hanbou přesycen vidím své pokoření. |
|
| 16 |
|
| Kdybych se pozvedal, jak lev bys mě honil, svoji divuplnou moc bys opět na mně zjevil. |
|
| 17 |
|
| Stavěl bys proti mně nové svědky, stupňoval své roztrpčení na mě, vystřídaly by se u mne celé voje. |
|
| 18 |
|
| Proč jsi mě vyvedl z matčina lůna! Kéž bych byl zhynul a žádné oko mě nespatřilo. |
|
| 19 |
|
| Byl bych, jako bych nikdy nebyl, byl bych nesen ze života matky k hrobu. |
|
| 20 |
|
| Což není mých dnů tak málo? Kéž by toho nechal a odstoupil ode mne, abych trochu okřál, |
|
| 21 |
|
| dřív než půjdu tam, odkud návratu není, do země temnot a šeré smrti, |
|
| 22 |
|
| do země temné jak mračno, do šera smrti, kde není řádu, kde záblesk svítání je jako mračno." |
|
|
|
|