|
| 1 |
|
| Nato Jób odpověděl. Řekl: |
|
| 2 |
|
| Slov, jako jsou tato, jsem už slyšel mnoho. Jste všichni mizerní utěšitelé. |
|
| 3 |
|
| Jestlipak budou mít konec ta nadutá slova? Nebo co tě popouzí, že takhle odpovídáš? |
|
| 4 |
|
| I já bych mohl mluvit jako vy, kdybyste byli na mém místě, ohánět se proti vám výroky a potřásat nad vámi hlavou. |
|
| 5 |
|
| Posiloval bych vás svými ústy a soustrast mých rtů by byla šetrná. |
|
| 6 |
|
| Jestliže promluvím, má bolest tím nebude zmírněna; zanechám-li toho, v čem se mi ulehčí? |
|
| 7 |
|
| Už mě zcela unavil. Zpustošil jsi celou mou pospolitost. |
|
| 8 |
|
| Dopadl jsi mě, stalo se to na svědectví; povstala proti mně má lež a vypovídá proti mně. |
|
| 9 |
|
| Jeho hněv propukl a zanevřel na mě, skřípal na mě zuby; můj protivník na mě zaostřuje své oči. |
|
| 10 |
|
| Otevřeli na mě svá ústa, potupně mě bili do tváře, společně se proti mně hrnou. |
|
| 11 |
|
| Bůh mě vydá v plen padouchovi, vydá mě na pospas do rukou ničemů. |
|
| 12 |
|
| Byl jsem spokojený, ale zacloumal se mnou, uchopil mě za šíji a roztříštil mě. Postavil si mě za terč. |
|
| 13 |
|
| Obklíčí mě jeho lukostřelci, probodne mé ledviny a nebude mít soucit. Mou žluč vylije na zem. |
|
| 14 |
|
| Bude mě drásat, rána za ranou; vyběhne proti mně jako hrdina. |
|
| 15 |
|
| Na kůži jsem si sešil pytlovinu, svůj roh jsem sklonil do prachu. |
|
| 16 |
|
| Tvář mi opuchla od pláče, na mých víčkách je nejhlubší tma. |
|
| 17 |
|
| Přitom na mých rukou není násilí a má modlitba je čistá. |
|
| 18 |
|
| Země, nepřikrývej mou krev, ať není místo odpočinku pro můj úpěnlivý křik. |
|
| 19 |
|
| Již nyní, hle, na nebesích je můj svědek a na výšinách můj přímluvce. |
|
| 20 |
|
| Mí přátelé jsou mi prostředníky; mé oko prolévá slzy před Bohem. |
|
| 21 |
|
| Nechť může někdo vést za muže spor s Bohem, lidský syn za svého bližního. |
|
| 22 |
|
| Protože přejdou vyměřená léta, a půjdu stezkou, z níž se nevrátím. |
|
|
|
|