|
| 1 |
|
| Když nejsou před Všemocným skryty časy, proč ti, kdo ho znají, jeho dny nepostřehnou? |
|
| 2 |
|
| Mocní posouvají mezníky, pasou uchvácené stádo, |
|
| 3 |
|
| odvádějí osla sirotkům a vdově berou býka do zástavy, |
|
| 4 |
|
| ubožáky odstrkují z cesty; musejí se skrývat všichni utištění v zemi. |
|
| 5 |
|
| Ti jsou jak divocí oslové v poušti: vycházejí za svou prací, za úsvitu hledají si pokrm, v pustině hledají chléb pro omladinu. |
|
| 6 |
|
| Sklízejí z pole, jež není jejich, oberou vinici svévolníka. |
|
| 7 |
|
| Nocují nazí, protože nemají oděv ani přikrývku v chladu; |
|
| 8 |
|
| prudkými horskými dešti promočeni nemají útočiště, ke skále se tisknou. |
|
| 9 |
|
| Tamti uchvacují sirotka od prsu, vymáhají zástavu od utištěného. |
|
| 10 |
|
| Tito chodí nazí, bez oděvu, hladoví snášejí cizím snopy; |
|
| 11 |
|
| mezi jejich zídkami lisují olej, šlapou ve vinných lisech a mají žízeň, |
|
| 12 |
|
| ston umírajících zaznívá z města, prokláni volají o pomoc. Avšak tyto nepatřičnosti Bůh nepůsobí. |
|
| 13 |
|
| Tamti se bouří proti světlu, neznají se k Božím cestám, nesetrvávají na jeho stezkách. |
|
| 14 |
|
| Za světla povstává vrah a vraždí utištěného ubožáka, i v noci se plíží jako zloděj. |
|
| 15 |
|
| Též oko cizoložníka se drží v přítmí, říká: »Nikdo mě nespatří«, tvář si zahaluje rouškou. |
|
| 16 |
|
| Za tmy se do domů vloupávají, za dne se zamykají, o světle nechtějí vědět. |
|
| 17 |
|
| Jim všem je jitro šerem smrti, s hrůzami šeré smrti se znají. |
|
| 18 |
|
| Takového rychle vezme voda, jeho úděl na zemi je zlořečený, neobrací se na cestu do vinic. |
|
| 19 |
|
| Suchopár a žár pohlcuje sněhové vody a podsvětí ty, kdo hřeší. |
|
| 20 |
|
| Ať na něho zapomene i matčino lůno, ať si na něm pochutnají červi; nebude ho nikdy vzpomenuto. Podlost bude roztříštěna jako dřevo. |
|
| 21 |
|
| Odírá neplodnou, která nerodí, a vdově neprokáže dobrodiní. |
|
| 22 |
|
| I vznešené zachovává Bůh svou mocí; povstane-li, nikdo si není životem jist. |
|
| 23 |
|
| Dopřává člověku bezpečí a on se má oč opřít, ale oči má upřené na jejich cesty. |
|
| 24 |
|
| Nakrátko jsou povýšeni a už zanikají, sehnuti jsou jako ti, co hynou, vadnou jako vršky klasů. |
|
| 25 |
|
| Není tomu tak? Kdo obviní mě ze lži? Kdo moji řeč za nic nemá?" |
|
|
|
|