|
| 1 |
|
| Proč nejsou časy skryty před Všemohoucím, ale ti, kdo jej znají, nespatřili jeho dny? |
|
| 2 |
|
| Lidé posouvají meze, uloupí stádo a pasou ho. |
|
| 3 |
|
| Sirotkům odhánějí osla, vdově berou býka do zástavy. |
|
| 4 |
|
| Chudáky z cesty odstrkují, nuzní v zemi se společně musejí skrývat. |
|
| 5 |
|
| Hle, divocí osli v pustině jdou za svým dílem, usilovně hledají potravu, step jim dává pokrm pro mladé. |
|
| 6 |
|
| Sklízejí jeho píci na poli, paběrkují na vinici ničemy. |
|
| 7 |
|
| Bez oděvu přenocují nazí, v chladu bez přikrývky. |
|
| 8 |
|
| Jsou promočení horským přívalem, skálu obejmuli z nedostatku útočiště. |
|
| 9 |
|
| Sirotka od prsu uchvacují, berou zástavu od nuzného. |
|
| 10 |
|
| Chodí nazí, bez oděvu, hladoví snášejí snopy. |
|
| 11 |
|
| Lisují olej mezi jejich terasami, šlapou v lisech, a přece mají žízeň. |
|
| 12 |
|
| Muži z města sténají, o pomoc bude křičet duše pobitých, avšak Bůh si bláznovství nevšímá. |
|
| 13 |
|
| Oni patří mezi ty, kdo se bouří proti světlu, nepoznali jeho cesty ani nepobývají na jeho stezkách. |
|
| 14 |
|
| Vrah vstává za svítání, skolí chudého a nuzného a v noci se objeví jako zloděj. |
|
| 15 |
|
| Oko cizoložníka vyhlíží soumrak a on si říká: Nikdo si mě nevšimne; a roušku si položí na tvář. |
|
| 16 |
|
| Za tmy se prokopal do domů, kde se ve dne uzavřeli; světlo neznají. |
|
| 17 |
|
| Pro ně je totiž ráno zároveň nejhlubší tmou, protože pozná hrůzy nejhlubší tmy. |
|
| 18 |
|
| Je lehký na vodní hladině, jejich díl v zemi je zlořečen, nevydá se směrem k vinicím. |
|
| 19 |
|
| Vyprahlá země i žár pohlcují vodu ze sněhu, podsvětí ty, kdo zhřešili. |
|
| 20 |
|
| Zapomene na něho matčino lůno, larvám se stal sladkým, už nebude připomínán. Zvrácenost bude jako strom zlomena. |
|
| 21 |
|
| Vyjídá neplodnou, která nerodila, a vdově neprokazuje dobro. |
|
| 22 |
|
| Zachovává vznešené svou silou. Povstane a nikdo si není jist životem. |
|
| 23 |
|
| Dopřeje mu uchýlit se do bezpečí a člověk se spolehne. Jeho oči bdí nad jejich cestami. |
|
| 24 |
|
| Nakrátko jsou pozdviženi a již nejsou, budou sehnuti, uzavřou se jako všichni ostatní. Zvadnou jako vršek klasu. |
|
| 25 |
|
| A pokud tomu tak přece není, kdo mě usvědčí ze lži a obrátí můj výrok v nic? |
|
|
|
|