|
| 1 |
|
| A nyní se mi smějí ti, kteří jsou věkem mladší než já, jejichž otci jsem pohrdl tak, že jsem je odmítl nasadit ke svým ovčáckým psům. |
|
| 2 |
|
| Nač mi také je síla jejich rukou? Zralost u nich přišla vniveč. |
|
| 3 |
|
| Nedostatkem a hladomorem vyčerpaní ohlodávají suchopár uplynulé noci, zkázu a zpustošení. |
|
| 4 |
|
| Trhají lebedu, listí z křoví a kořen janovce, aby je zasytily. |
|
| 5 |
|
| Jsou vypuzeni ze společenství, křičí na ně jako na zloděje. |
|
| 6 |
|
| Musejí přebývat v údolním srázu, dírách v podzemí a skalách, |
|
| 7 |
|
| hýkají mezi křovím, zalezlí pod plevelem. |
|
| 8 |
|
| Blázni, ano bezejmenní, byli vymrskáni ze země. |
|
| 9 |
|
| A teď jsem se stal jejich písničkou, stal jsem se námětem jejich výroku. |
|
| 10 |
|
| Opovrhují mnou, vzdalují se ode mne a nemají zábrany plivat mi do tváře. |
|
| 11 |
|
| Jelikož on rozvázal mé lano a pokořil mě, oni si přede mnou povolili uzdu. |
|
| 12 |
|
| Napravo povstávají jako mladická chátra, podrážejí mi nohy, vrší proti mně své zhoubné stezky. |
|
| 13 |
|
| Mou pěšinu boří, přispívají k mé zkáze. Není před nimi pomocníka. |
|
| 14 |
|
| Přicházejí jako široká trhlina, valí se jako zkáza. |
|
| 15 |
|
| Hrůza se obrátila proti mně, mou důstojnost pronásleduje jako vítr; jako mračno pominula má spása. |
|
| 16 |
|
| A teď je má duše rozlita nade mnou, dny soužení mě zachvacují. |
|
| 17 |
|
| Noc ze mě vyloupala kosti. Neutichnou mé hlodající bolesti. |
|
| 18 |
|
| Velkou silou se můj oděv změnil k nepoznání, mé roucho mě přepásá jako obojek. |
|
| 19 |
|
| Vrhl mě do bláta, stal jsem se podobným prachu a popelu. |
|
| 20 |
|
| Křičím k tobě o pomoc, a neodpovídáš mi. Když jsem se dříve postavil k modlitbě, měl jsi pro mě pochopení. |
|
| 21 |
|
| Změnil ses mi v krutého nepřítele, strojíš mi úklady silou své ruky. |
|
| 22 |
|
| Zvedneš mě, posadíš mě na vítr, necháš mě zmítat se v bouři. |
|
| 23 |
|
| Vždyť vím, že mě přivedeš k smrti, do domu setkání pro všechno živé. |
|
| 24 |
|
| On jistě nevztáhne ruku do sutin, když při své zkáze někdo volá o pomoc. |
|
| 25 |
|
| Zdalipak jsem neplakal nad tím, kdo prožíval těžké dny? Nestarala se má duše o nuzného? |
|
| 26 |
|
| Vždyť jsem čekal dobro, a přišlo zlo, očekával jsem světlo, a přišlo setmění. |
|
| 27 |
|
| Mé nitro bylo přivedeno do varu a nemělo pokoj, potkaly mě dny soužení. |
|
| 28 |
|
| Chodil jsem v nářku, ne v žáru slunce, ve shromáždění jsem povstal a křičím o pomoc. |
|
| 29 |
|
| Šakalům jsem se stal bratrem, pštrosům bližním. |
|
| 30 |
|
| Zčernala na mně kůže, horečkou vzplanuly mé kosti. |
|
| 31 |
|
| I má lyra je naladěna pro smuteční obřad, pro hlas plačících má flétna. |
|
|
|
|