|
| 1 |
|
| "Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima, jak bych se tedy směl ohlížet za pannou? |
|
| 2 |
|
| Jaký je úděl od Boha shůry, dědictví od Všemocného z výšin? |
|
| 3 |
|
| Zdali ne bědy pro bídáka a neštěstí pro pachatele ničemností? |
|
| 4 |
|
| Nevidí snad Bůh mé cesty a nepočítá všechny mé kroky? |
|
| 5 |
|
| Jestliže jsem licoměrně jednal a moje noha spěchala za lstí, |
|
| 6 |
|
| ať mě Bůh zváží na vážkách spravedlnosti a pozná mou bezúhonnost. |
|
| 7 |
|
| Jestliže se můj krok odchýlil z cesty a mé srdce si šlo za mýma očima nebo poskvrna ulpěla na mých dlaních, |
|
| 8 |
|
| ať jiný sní, co zaseju, a moji potomci ať jsou vykořeněni. |
|
| 9 |
|
| Jestliže se mé srdce dalo zlákat cizí ženou a já jsem strojil nástrahy u dveří svého druha, |
|
| 10 |
|
| ať moje žena jinému mele a jiní ať se sklánějí nad ní. |
|
| 11 |
|
| Byla by to přece mrzkost, nepravost hodná odsouzení, |
|
| 12 |
|
| byl by to oheň, jenž zžírá v říši zkázy, který do kořenů zničí všechnu mou úrodu. |
|
| 13 |
|
| Jestliže jsem porušil právo svého otroka či otrokyně, když se mnou vedli spor, |
|
| 14 |
|
| co bych měl udělat, až Bůh povstane, co mu odvětím, až mě bude stíhat? |
|
| 15 |
|
| Což ten, který mě učinil v mateřském životě, neučinil i jeho, nebyl to týž, který nás připravil v lůně? |
|
| 16 |
|
| Jestliže jsem odmítl nuzákovo přání, oči vdovy nechal hasnout v beznaději |
|
| 17 |
|
| a sám pojídal své sousto, aniž z něho též sirotek jedl - |
|
| 18 |
|
| ten přec od mládí už se mnou rostl jak u otce, také vdovu jsem od života své matky vodil -, |
|
| 19 |
|
| jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu, že se ubožák čím přikrýt nemá, |
|
| 20 |
|
| jestliže mi jeho bedra nežehnala za to, že se ohřívá vlnou mých jehňat, |
|
| 21 |
|
| jestliže má ruka hrozila sirotkovi, ač jsem v bráně viděl, že mu mohu pomoci, |
|
| 22 |
|
| ať mi odpadne lopatka od ramene a paže se mi vylomí z kloubu. |
|
| 23 |
|
| Propadl bych jistě strachu, bědám Božím, na nic bych se nevzmohl před jeho vznešeností. |
|
| 24 |
|
| Jestliže jsem svou důvěru složil v zlato, třpytivému zlatu říkal: »V tebe doufám«, |
|
| 25 |
|
| jestliže jsem se radoval, že jsem tak zámožný, že má ruka nabyla úctyhodného jmění, |
|
| 26 |
|
| jestliže jsem viděl světlo sluneční, jak září, a měsíc, jak skvostně pluje po obloze, |
|
| 27 |
|
| a mé srdce potají se dalo zlákat, abych polibek svých úst jim rukou poslal, |
|
| 28 |
|
| i to by byla nepravost hodná odsouzení, neboť bych tím zapřel Boha shůry. |
|
| 29 |
|
| Jestliže jsem se zaradoval ze zániku toho, kdo mě nenáviděl, a byl rozjařen, že potkalo ho něco zlého - |
|
| 30 |
|
| vždyť jsem nedal svým ústům zhřešit, nevyprošoval jsem si pro něho kletbu, |
|
| 31 |
|
| lidé z mého stanu si nestěžovali: »Kéž by nám dal trochu masa, nejsme syti«, |
|
| 32 |
|
| cizinec nezůstával přes noc venku, pocestnému jsem otvíral dveře -, |
|
| 33 |
|
| jestliže jsem po lidsku své přestoupení skrýval, nepravost svou tajně uložil v své hrudi, |
|
| 34 |
|
| že bych se byl lekal početného davu a že bych se opovržení lidských čeledí děsil, pak ať zmlknu a nevyjdu ze dveří. |
|
| 35 |
|
| Kéž bych měl někoho, kdo by mě vyslyšel! Zde je mé znamení. Ať mi Všemocný odpoví. Můj odpůrce sepsal zápis. |
|
| 36 |
|
| Klidně si jej vložím na rameno, ovinu si jej jak věnec. |
|
| 37 |
|
| O každém svém kroku mu povím, jako vévoda přistoupím k němu. |
|
| 38 |
|
| Jestliže má půda proti mně křičela a její brázdy přitom plakaly, |
|
| 39 |
|
| jestliže jsem její sílu spotřeboval bez placení a její vlastníky odbýval, |
|
| 40 |
|
| ať místo pšenice vzejde trní, místo ječmene býlí." Zde končí Jóbova slova. |
|
|
|
|