|
| 1 |
|
| Se svýma očima jsem uzavřel smlouvu, jak bych se mohl zadívat na pannu? |
|
| 2 |
|
| A jaký je podíl od Boha nahoře, dědictví od Všemohoucího shůry? |
|
| 3 |
|
| Cožpak jím pro bídáka není pohroma a pro pachatele nepravosti neštěstí? |
|
| 4 |
|
| Cožpak on mé cesty neuvidí a nespočítá všechny mé kroky? |
|
| 5 |
|
| Jestliže jsem jednal falešně a má noha spěchala za podvodem, |
|
| 6 |
|
| ať mě na miskách spravedlnosti odváží, ať mou bezúhonnost Bůh pozná. |
|
| 7 |
|
| Pokud by se odvrátil z cesty můj krok, mé srdce by šlo za mýma očima a poskvrna by ulpěla na mých dlaních, |
|
| 8 |
|
| ať tedy zaseji a sní to někdo jiný a ať jsou vykořeněny moje výpěstky. |
|
| 9 |
|
| Jestliže se mé srdce dalo přivábit k cizí ženě a číhal jsem u vchodu svého bližního, |
|
| 10 |
|
| ať má žena jinému mele a jiní ať se nad ní sklánějí. |
|
| 11 |
|
| Vždyť je to hanebnost, zvrácenost hodná odsouzení. |
|
| 12 |
|
| Neboť je to oheň, který stravuje až k zahynutí, vykoření všechnu mou úrodu. |
|
| 13 |
|
| Pohrdnu-li právem svého otroka či své otrokyně v jejich sporu se mnou, |
|
| 14 |
|
| co udělám, až Bůh povstane? Až mě navštíví, co mu odpovím? |
|
| 15 |
|
| Cožpak ten, který učinil v nitru mě, neučinil i jej? Což nás tentýž nepřipravil v lůně? |
|
| 16 |
|
| Jestliže jsem chudému odepřel jeho přání a nechal jsem vyhasnout oči vdovy, |
|
| 17 |
|
| jestliže jsem jídal své sousto sám, aniž by z něj jedl i sirotek – |
|
| 18 |
|
| vždyť u mě vyrůstal jako u otce od mého mládí a vdovu jsem vedl od lůna své matky – |
|
| 19 |
|
| jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu a nuzného, že nemá přikrývku, |
|
| 20 |
|
| jestliže mi jeho bedra nežehnala, že se zahřál vlnou ze stříže mých beránků, |
|
| 21 |
|
| jestliže jsem se rozehnal rukou proti sirotkovi, protože jsem viděl, že mám v bráně podporu, |
|
| 22 |
|
| ať mi odpadne rameno od zad a vylomí se mi paže z lokte. |
|
| 23 |
|
| Vždyť Boží pohroma mi nahání strach, nemohl bych snést jeho vznešenost. |
|
| 24 |
|
| Pokud bych svou důvěru složil ve zlato, čistému zlatu bych řekl: Má naděje!, |
|
| 25 |
|
| jestliže bych se radoval, že mám hojný majetek a že má ruka mnoho získala, |
|
| 26 |
|
| jestliže bych pohleděl na sluneční světlo, jak se třpytí a jak spanile putuje měsíc |
|
| 27 |
|
| a mé srdce by se dalo ve skrytu svést a polibek mých úst by poslala má ruka, |
|
| 28 |
|
| také to je zvrácenost hodná odsouzení, protože bych zapřel Boha nahoře. |
|
| 29 |
|
| Zdalipak bych se radoval ze zkázy toho, kdo mě nenávidí, a rozjařil bych se, že ho postihlo něco zlého? |
|
| 30 |
|
| Svým ústům jsem nedovolil hřešit, žádat kletbou o jeho život. |
|
| 31 |
|
| Cožpak muži z mého stanu neříkali: Kdo by nebyl nasycen jeho masem? |
|
| 32 |
|
| Příchozí nenocoval venku, otvíral jsem své dveře pro poutníka. |
|
| 33 |
|
| Jestliže jsem svá přestoupení přikryl jako Adam, takže jsem svou vinu uschoval ve své hrudi, |
|
| 34 |
|
| protože jsem měl strach z velkého davu a děsilo mě pohrdání lidských čeledí, umlkl jsem a nevycházel ze vchodu. |
|
| 35 |
|
| Kéž je mi dopřán někdo, kdo by mi naslouchal. Zde je mé znamení. Ať mi odpoví Všemohoucí. Můj odpůrce sepsal záznam. |
|
| 36 |
|
| Cožpak bych ho nenosil na rameni? Připoutal bych jej k sobě jako korunu. |
|
| 37 |
|
| Oznámil bych mu počet svých kroků, přistupoval bych k němu jako vévoda. |
|
| 38 |
|
| Jestliže má půda křičí proti mně a její brázdy pláčou spolu s ní, |
|
| 39 |
|
| jestliže jsem bez placení jedl její úrodu a přiváděl jsem duši jejích vlastníků k zoufalství, |
|
| 40 |
|
| ať mi vzejde trní namísto pšenice a býlí namísto ječmene. Tím končí Jóbova slova. |
|
|
|
|