|
| 1 |
|
| Elíhú dále pokračoval slovy: |
|
| 2 |
|
| "Měj se mnou trochu trpělivosti a sdělím ti, že ještě mám o Bohu co říci. |
|
| 3 |
|
| Začnu se svým věděním zdaleka a přiznám svému Učiniteli spravedlnost, |
|
| 4 |
|
| neboť opravdu má slova nejsou klam; před tebou je člověk dokonalých vědomostí. |
|
| 5 |
|
| Hle, Bůh je úctyhodný, nezavrhne bez příčiny, je úctyhodný silou i srdcem. |
|
| 6 |
|
| Nenechá naživu svévolníka, ale utištěným dopomůže k právu. |
|
| 7 |
|
| Od spravedlivého neodvrací zrak; s králi je na trůn dosazuje navždy a jsou vyvýšeni. |
|
| 8 |
|
| Jsou-li však spoutáni řetězy, chyceni do provazů utrpení, |
|
| 9 |
|
| oznamuje jim, čeho se dopustili, že se rozbujela jejich přestoupení, |
|
| 10 |
|
| otvírá jim ucho pro napomenutí a vyzývá je, aby se odvrátili do ničemností. |
|
| 11 |
|
| Poslechnou-li, budou-li mu sloužit, dokončí své dny v pohodě a v rozkoších svá léta. |
|
| 12 |
|
| Neposlechnou-li, sejdou hubící střelou a zahynou pro svou nerozvážnost. |
|
| 13 |
|
| Kdo jsou rouhavého srdce, přispívají k hněvu, nevolají o pomoc, ani když je spoutá. |
|
| 14 |
|
| Proto zemře jejich duše v mládí a jejich život skončí se zasvěcenci smilstva. |
|
| 15 |
|
| Utištěného zachrání skrze jeho utrpení, otevře mu ucho skrze útlak. |
|
| 16 |
|
| To on tě odládá z jícnu soužení; abys měl kolem volný prostor, bez stísněnosti, a poklidný stůl plný tučnosti. |
|
| 17 |
|
| Chceš-li se svévolně přít, pře tě přivede před soud. |
|
| 18 |
|
| Ať tě rozhořčení nezláká k tleskání a velké výkupné ať tě nesvede z cesty. |
|
| 19 |
|
| Vytrhne tě volání o pomoc, když se soužíš a napínáš všechnu svou sílu? |
|
| 20 |
|
| Nedychti po noci, která odvede národy z jejich míst. |
|
| 21 |
|
| Bedlivě dbej, aby ses neobracel k ničemnosti a nevolil ji raději než utrpení. |
|
| 22 |
|
| Hle, jak nedostupný je Bůh ve své síle! Kdo je učitel podobný jemu? |
|
| 23 |
|
| Kdo smí dohlížet na jeho cestu? Kdo smí říci: »Jednáš podle«? |
|
| 24 |
|
| Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo, jež lidé opěvují. |
|
| 25 |
|
| Všichni lidé je vyhlížejí, avšak člověk přihlíží jen zdáli. |
|
| 26 |
|
| Hle, Bůh je vyvýšený, nad naše poznání, počet jeho let je nevyzpytatelný. |
|
| 27 |
|
| Přitahuje vodní kapky, padají jako déšť a v jeho záplavu se mění, |
|
| 28 |
|
| když se z mračen valí proudy a hojně skrápějí člověka. |
|
| 29 |
|
| Rozumí někdo rozprostření mraků, hromobití v jeho stánku? |
|
| 30 |
|
| Hle, nad tím rozprostírá světlo a přikrývá kořeny moře. |
|
| 31 |
|
| Povede při s lidmi ten, jenž dává hojný pokrm. |
|
| 32 |
|
| Dlaněmi se chápe světla blesků, přikazuje jim zasáhnout útočníka. |
|
| 33 |
|
| Ohlašuje ho jeho hromový hlahol, dokonce i stádo ohlašuje jeho příchod. |
|
|
|
|