|
| 1 |
|
| A Elíhú pokračoval. Řekl: |
|
| 2 |
|
| Měj se mnou trochu strpení, ať ti sdělím, že výroky o Bohu ještě neskončily. |
|
| 3 |
|
| Své poznání vezmu zdaleka, spravedlnost přiznám svému Učiniteli. |
|
| 4 |
|
| Neboť mé výroky opravdu nejsou klam, mluví s tebou člověk úplného poznání. |
|
| 5 |
|
| Hle, mocný je Bůh, ale člověkem nepohrdá, silou smýšlení je mocný. |
|
| 6 |
|
| Ničemu při životě nezachová, avšak chudým dopřeje právo. |
|
| 7 |
|
| Neodvrátí svůj zrak od spravedlivých, s králi je navždy přivede na trůn a budou povýšeni. |
|
| 8 |
|
| Pokud však jsou spoutáni řetězy, polapeni do provazů soužení, |
|
| 9 |
|
| vytýká jim jejich skutky a to, že se rozmáhají jejich přestoupení. |
|
| 10 |
|
| Otvírá jim ucho pro ponaučení a říká, že se mají odvrátit od nepravosti. |
|
| 11 |
|
| Pokud uposlechnou a budou mu sloužit, dovrší v blahobytu své dny, v potěšení svá léta. |
|
| 12 |
|
| Pokud ale neuposlechnou, zajdou oštěpem a vydechnou naposled jako člověk bez poznání. |
|
| 13 |
|
| Lidé bezbožného srdce budou v srdci ukládat hněv, nebudou křičet o pomoc, když je spoutá. |
|
| 14 |
|
| Jejich duše zemře v mládí, mezi chrámovými smilníky skončí jejich život. |
|
| 15 |
|
| Zkroušeného vysvobodí skrze jeho soužení, bude jim otvírat ucho skrze útlak. |
|
| 16 |
|
| Tak i tebe lákal ze chřtánu soužení do volného prostoru, v němž není stísněnost. Tučností naplnil pohodu u tvého stolu. |
|
| 17 |
|
| Avšak ty jsi naplnil podstatu právní pře ničemy. Právní pře a soud se tě budou držet. |
|
| 18 |
|
| Jenom ať tě zloba nepodnítí k tleskání. Množství výkupného ať tě neodkloní stranou. |
|
| 19 |
|
| Cožpak tvé volání o pomoc způsobí, že nezůstaneš v úzkých? Nebo vypětí všech sil? |
|
| 20 |
|
| Nebaž po noci, která by vytrhla národy z jejich místa. |
|
| 21 |
|
| Měj se na pozoru, ať se neobrátíš k nepravosti, protože bys raději zvolil ji nežli soužení. |
|
| 22 |
|
| Hle, jak vyvýšený je Bůh ve své síle. Kdo je takový učitel jako on? |
|
| 23 |
|
| Kdo mu určil cestu? A kdo řekl: Provedl jsi zvrácenost? |
|
| 24 |
|
| Pamatuj, že máš vyvyšovat jeho dílo, o němž lidé zpívají. |
|
| 25 |
|
| Na ně patřili všichni lidé, smrtelný člověk na něj zdaleka pohledí. |
|
| 26 |
|
| Hle, veliký je Bůh, nepochopíme jej, počet jeho let je nevyzpytatelný. |
|
| 27 |
|
| Neboť vyzvedne kapky vody a ony kanou v podobě deště, jako jeho mlha, |
|
| 28 |
|
| oblaka je řinou, kanou na mnoho lidí. |
|
| 29 |
|
| Ano, mohl by někdo porozumět rozprostření oblaku, hřmění z jeho stánku? |
|
| 30 |
|
| Hle, rozprostřel nad sebou své světlo, přikryl základy moře. |
|
| 31 |
|
| Vždyť jimi soudí národy, jídla dává do sytosti. |
|
| 32 |
|
| Světlo blesku ukryl v dlaních, přikázal mu zasáhnout cíl. |
|
| 33 |
|
| Jeho hřmot o něm vypovídá, i dobytek o tom, že přichází. |
|
|
|
|