|
| 1 |
|
| Modlitba zkroušeného, když umdlévá a vylévá před Hospodinem svůj nářek. |
|
| 2 |
|
| Hospodine, slyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne mé volání o pomoc! |
|
| 3 |
|
| V den mého soužení neskrývej přede mnou svou tvář, nakloň ke mně své ucho. V den, kdy volám, mi rychle odpověz! |
|
| 4 |
|
| Mé dny minuly jako dým a mé kosti jsou rozpálené jak ohniště. |
|
| 5 |
|
| Mé srdce je ubité a schne jako bylina, i svůj chléb jíst zapomínám; |
|
| 6 |
|
| pro mé vzdychání přilnuly mi kosti k tělu. |
|
| 7 |
|
| Podobám se stepnímu pelikánu, jsem jako sova z rozvalin. |
|
| 8 |
|
| Nespím a jsem jako osamělý ptáček na střeše. |
|
| 9 |
|
| Celý den mě mí nepřátelé tupí. Potřeštěnci při mně přísahají. |
|
| 10 |
|
| Místo chleba jím popel, do svého nápoje přimíchávám slzy. |
|
| 11 |
|
| To od tvého rozhořčení a hněvu. Zvedl jsi mě a odvrhl jsi mě. |
|
| 12 |
|
| Mé dny jsou jako stín, který se prodlužuje, a já schnu jako bylina. |
|
| 13 |
|
| Ale ty, Hospodine, zůstáváš navěky; jsi připomínán od pokolení do pokolení. |
|
| 14 |
|
| Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem – vždyť nastal čas, aby ses nad ním smiloval; vždyť nadešla ta chvíle! |
|
| 15 |
|
| Vždyť tví otroci si oblíbili jeho kameny; jímá je lítost nad jeho sutinami. |
|
| 16 |
|
| Národy se budou bát Hospodinova jména a všichni králové země tvé slávy, |
|
| 17 |
|
| až Hospodin zbuduje Sijón a ukáže se ve své slávě, |
|
| 18 |
|
| až shlédne na modlitbu bezmocného, nepohrdne jejich modlitbami. |
|
| 19 |
|
| Toto je zapsáno pro budoucí pokolení. Lid, který bude stvořen, bude chválit Hospodina, |
|
| 20 |
|
| který shlédl ze svých svatých výšin. Hospodin pohlédl z nebes na zemi, |
|
| 21 |
|
| aby vyslyšel nářek vězňů a rozvázal syny smrti, |
|
| 22 |
|
| aby vypravovali na Sijónu o Hospodinově jménu a o jeho chvále v Jeruzalémě, |
|
| 23 |
|
| když se společně shromáždí národy i království, aby sloužily Hospodinu. |
|
| 24 |
|
| Cestou pokořil mou sílu a zkrátil mé dny. |
|
| 25 |
|
| Pravím: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů – tvá léta jsou od pokolení do pokolení. |
|
| 26 |
|
| Dávno jsi založil zemi, nebesa jsou dílo tvých rukou. |
|
| 27 |
|
| Ta zaniknou, ale ty zůstaneš. Všechna jako roucho zvetší, vyměníš je jako plášť a budou proměněna. |
|
| 28 |
|
| Ale ty jsi stále týž – tvá léta nekončí. |
|
| 29 |
|
| Synové tvých otroků budou mít klid a jejich símě bude před tebou upevněno. |
|
|
|
|