|
| 1 |
|
| Pro předního zpěváka, žalm Davidův. Bože, má chválo, nestav se hluchým, |
|
| 2 |
|
| když se na mě rozevřela ústa svévolná a lstivá! Zrádným jazykem mě napadají, |
|
| 3 |
|
| slovy nenávistnými mě zasypali, bojují proti mě bez důvodu. |
|
| 4 |
|
| Osočují mě za moji lásku, zatímco se modlím. |
|
| 5 |
|
| Za dobro mě zavalují zlobou, za mou lásku nenávistí. |
|
| 6 |
|
| Postav proti němu svévolníka, po jeho pravici žalobce ať stane. |
|
| 7 |
|
| Ať dopadne jako svévolník, až bude souzen; jeho modlitba ať je mu počítána za hřích. |
|
| 8 |
|
| Dny ať jsou mu ukráceny, jeho pověření ať převezme jiný. |
|
| 9 |
|
| Jeho synové ať sirotky se stanou, jeho žena vdovou. |
|
| 10 |
|
| Jeho synové ať toulají se po žebrotě, ze svých rozvalin ať chodí prosit. |
|
| 11 |
|
| Na všechno, co má, ať políčí si lichvář, co vytěžil, cizáci ať loupí. |
|
| 12 |
|
| Ať nemá nikoho, kdo by mu nadále prokázal milosrdenství, kdo by se smiloval nad sirotky po něm. |
|
| 13 |
|
| Jeho potomstvo buď vymýceno, jeho jméno smazáno buď v příštím pokolení. |
|
| 14 |
|
| Ať Hospodin pamatuje na nepravost jeho otců a hřích jeho matky vymazán ať není. |
|
| 15 |
|
| Ať je má Hospodin ustavičně před očima, ať vymýtí ze země památku po nich |
|
| 16 |
|
| za to, že nepamatoval na milosrdenství, ale pronásledoval člověka poníženého a ubohého, chtěl usmrtit zkrušeného v srdci. |
|
| 17 |
|
| Miloval zlořečení, ať ho postihne! O požehnání nestál, ať se ho vzdálí! |
|
| 18 |
|
| Zlořečení oblékal jak šaty; ať mu pronikne nitrem jak voda, ať mu prostoupí kosti jak olej. |
|
| 19 |
|
| Ať mu je jako roucho, kterým se halí, opaskem, kterým se přepásává ustavičně. |
|
| 20 |
|
| To ať si vyslouží od Hospodina ti, kteří mě osočují, kteří proti mně zlovolně mluví. |
|
| 21 |
|
| Ty však, Panovníku Hospodine, ukaž na mně pro své jméno, jak je tvé milosrdenství dobrotivé, vysvoboď mě! |
|
| 22 |
|
| Jsem ponížený ubožák, v nitru mám zraněné srdce. |
|
| 23 |
|
| Odcházím jako stín, který se prodlužuje, jako luční kobylka jsem smeten. |
|
| 24 |
|
| V kolenou se podlamuji postem, bez oleje chátrá moje tělo. |
|
| 25 |
|
| Jsem jim jenom pro potupu, jak mě vidí, potřásají hlavou. |
|
| 26 |
|
| Pomoz mi, můj Bože, Hospodine, podle svého milosrdenství mě zachraň, |
|
| 27 |
|
| aby poznali, že tvá ruka to byla, žes to učinil ty, Hospodine. |
|
| 28 |
|
| Jen ať zlořečí, ale ty žehnej! Když povstali, ať je stihne hanba, a tvůj služebník se zaraduje. |
|
| 29 |
|
| Stud ať poleje ty, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm. |
|
| 30 |
|
| Moje ústa vzdají Hospodinu velkou chválu, mezi mnohými ho budu chválit, |
|
| 31 |
|
| neboť stanul po pravici ubožáku, aby ho zachránil před jeho soudci. |
|
|
|
|