|
| 1 |
|
| Blahoslavení jsou ti, jejichž cesta je bezúhonná, ti, kteří žijí podle zákona Hospodinova. |
|
| 2 |
|
| Blahoslavení jsou ti, kdo střeží jeho svědectví a hledají ho celým srdcem. |
|
| 3 |
|
| Takoví nepáchají podlosti, chodí po jeho cestách. |
|
| 4 |
|
| Tys dal svá přikázání, aby se pečlivě zachovávala. |
|
| 5 |
|
| Kéž by byly mé cesty upevněny pro zachovávání tvých ustanovení! |
|
| 6 |
|
| Tehdy nebudu zahanben, když si budu hledět všech tvých příkazů. |
|
| 7 |
|
| V upřímnosti srdce ti budu vzdávat chválu, když se učím tvým spravedlivým nařízením. |
|
| 8 |
|
| Budu zachovávat tvá ustanovení – jen mě neopouštěj! |
|
| 9 |
|
| Jak si chlapec udrží svou stezku čistou? Tím, že bude zachovávat tvé slovo. |
|
| 10 |
|
| Hledám tě celým svým srdcem, nenech mě zbloudit od svých příkazů. |
|
| 11 |
|
| Tvou řeč uchovávám v srdci, abych proti tobě nehřešil. |
|
| 12 |
|
| Hospodine, jsi požehnaný! Vyuč mě svým ustanovením. |
|
| 13 |
|
| Svými rty vyprávím o všech nařízeních tvých úst. |
|
| 14 |
|
| Z cesty tvých svědectví se veselím jako z celého svého majetku. |
|
| 15 |
|
| Přemýšlím o tvých přikázáních a hledím na tvé stezky. |
|
| 16 |
|
| Tvá ustanovení jsou mi potěšením; nezapomínám na tvé slovo. |
|
| 17 |
|
| Prokazuj svému otroku dobro – budu žít a zachovávat tvé slovo. |
|
| 18 |
|
| Otevři mi oči, abych viděl divy tvého zákona. |
|
| 19 |
|
| Jsem na zemi jen cizincem, neskrývej přede mnou své příkazy. |
|
| 20 |
|
| Mou duši stravuje touha po tvých nařízeních za každého času. |
|
| 21 |
|
| Oboříš se na domýšlivce, na proklaté, kteří pobloudili od tvých příkazů. |
|
| 22 |
|
| Odval ode mě potupu a pohrdání, neboť střežím tvá svědectví. |
|
| 23 |
|
| I když zasednou knížata a budou mluvit proti mně, tvůj otrok bude přemýšlet o tvých ustanoveních. |
|
| 24 |
|
| I tvá svědectví jsou mým potěšením, jsou to mí rádci. |
|
| 25 |
|
| Do prachu je přitištěna má duše; obživ mě podle svého slova. |
|
| 26 |
|
| Vyprávěl jsem o svých cestách a tys mi odpověděl. Vyuč mě svým ustanovením. |
|
| 27 |
|
| Dej mi porozumět cestě svých přikázání; přemýšlím o tvých divech. |
|
| 28 |
|
| Má duše se rozplývá žalem; pozdvihni mě podle svého slova. |
|
| 29 |
|
| Odvrať ode mě cestu klamu; milostivě mě obdaruj svým zákonem. |
|
| 30 |
|
| Vyvolil jsem si cestu pravdy, stavím si před sebe tvá nařízení. |
|
| 31 |
|
| Přilnul jsem ke tvým svědectvím, Hospodine, kéž nejsem zahanben. |
|
| 32 |
|
| Poběžím cestou tvých příkazů, neboť jsi rozšířil mé srdce. |
|
| 33 |
|
| Vyuč mě, Hospodine, cestě svých ustanovení a já je budu důsledně střežit. |
|
| 34 |
|
| Dej mi porozumět, budu střežit tvůj zákon a jej zachovávat celým srdcem. |
|
| 35 |
|
| Veď mě stezkou svých příkazů, neboť jsem si ji oblíbil. |
|
| 36 |
|
| Nakloň mé srdce ke svým svědectvím, nikoli k zištnosti. |
|
| 37 |
|
| Odvracej mé oči, abych nehleděl na klam; na své cestě mě obživ. |
|
| 38 |
|
| Naplň svému otroku své slovo, jež vede k bázni před tebou. |
|
| 39 |
|
| Odvrať ode mě potupu, které se lekám, vždyť tvá nařízení jsou dobrá. |
|
| 40 |
|
| Hle, toužím po tvých přikázáních; obživ mě ve své spravedlnosti. |
|
| 41 |
|
| Kéž ke mně přijde tvé milosrdenství, Hospodine, tvá spása, podle tvého slova, |
|
| 42 |
|
| a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí – vždyť spoléhám na tvé slovo! |
|
| 43 |
|
| Nikdy zcela neodejmi mým ústům pravdivé slovo, protože skládám naději ve tvá nařízení. |
|
| 44 |
|
| Tvůj zákon budu zachovávat ustavičně, navěky a navždy. |
|
| 45 |
|
| Budu chodit volně, protože jsem vyhledával tvá přikázání. |
|
| 46 |
|
| O tvých svědectvích budu mluvit před králi a nebudu zahanben. |
|
| 47 |
|
| Tvé příkazy jsou mi potěšením, zamiloval jsem si je. |
|
| 48 |
|
| Zvedám dlaně ke tvým příkazům, jež jsem si zamiloval, přemýšlím o tvých ustanoveních. |
|
| 49 |
|
| Pamatuj na slovo ke svému otroku, jímž jsi ve mně vzbudil naději. |
|
| 50 |
|
| Útěchou v mém soužení mi je, že mi tvé slovo navrací život. |
|
| 51 |
|
| Domýšlivci se mi hrozně posmívají; od tvého zákona se neodvrátím. |
|
| 52 |
|
| Připomínám si tvá odvěká nařízení, Hospodine, a nacházím útěchu. |
|
| 53 |
|
| Přepadá mě vztek kvůli ničemům, kteří opouštějí tvůj zákon. |
|
| 54 |
|
| Tvá ustanovení byla mými písněmi v domě, kde jsem hostem. |
|
| 55 |
|
| V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, a zachovávám tvůj zákon. |
|
| 56 |
|
| Tak tomu se mnou bylo, protože jsem střežil tvá přikázání. |
|
| 57 |
|
| Řekl jsem: Můj podíl je Hospodin, a tak budu zachovávat tvá slova. |
|
| 58 |
|
| Celým srdcem hledám tvou přízeň, smiluj se nade mnou podle svého slova. |
|
| 59 |
|
| Přemýšlím o svých cestách a obracím své nohy ke tvým svědectvím. |
|
| 60 |
|
| Spěchám a neotálím zachovávat tvé příkazy. |
|
| 61 |
|
| Omotávají mě provazy ničemů, na tvůj zákon však nezapomínám. |
|
| 62 |
|
| Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal díky za tvá spravedlivá nařízení. |
|
| 63 |
|
| Jsem společníkem všech, kteří se tě bojí, těch, kdo zachovávají tvá přikázání. |
|
| 64 |
|
| Hospodine, země je plná tvého milosrdenství; vyuč mě svým ustanovením! |
|
| 65 |
|
| Hospodine, podle svého slova jsi prokázal svému otroku dobro. |
|
| 66 |
|
| Nauč mě rozvážnosti a poznání, vždyť já tvým příkazům věřím. |
|
| 67 |
|
| Dokud jsem nebyl pokořen, bloudil jsem; teď však zachovávám tvé slovo. |
|
| 68 |
|
| Jsi dobrý a prokazuješ dobro; vyuč mě svým ustanovením. |
|
| 69 |
|
| Domýšlivci mě obestřeli klamem, já však celým srdcem střežím tvá přikázání. |
|
| 70 |
|
| Bezcitné jak tuk je jejich srdce, já se však těším ze tvého zákona. |
|
| 71 |
|
| Bylo pro mě dobré, že jsem byl pokořen, neboť jsem se naučil tvým ustanovením. |
|
| 72 |
|
| Zákon tvých úst je pro mě lepší než tisíce ve zlatě či stříbře. |
|
| 73 |
|
| Tvé ruce mě učinily a upevnily. Dej mi porozumět, ať se naučím tvým příkazům. |
|
| 74 |
|
| Ti, kdo se tě bojí, mě uvidí a budou se radovat, protože očekávám na tvé slovo. |
|
| 75 |
|
| Vím, Hospodine, že tvá nařízení jsou spravedlivá; pokořils mě pravdou. |
|
| 76 |
|
| Kéž je mi tvé milosrdenství útěchou, jak jsi svému otroku zaslíbil. |
|
| 77 |
|
| Kéž na mě přijde tvé slitování, abych mohl žít, neboť tvůj zákon je mým potěšením. |
|
| 78 |
|
| Kéž jsou domýšlivci zahanbeni, neboť mi zrádně křivdí; já ale přemýšlím o tvých přikázáních. |
|
| 79 |
|
| Kéž se ke mně vrátí ti, kdo se tě bojí, ti, kdo znají tvá svědectví. |
|
| 80 |
|
| Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých ustanovení, abych nebyl zahanben. |
|
| 81 |
|
| Má duše chřadne touhou po tvé spáse; očekávám na tvé slovo. |
|
| 82 |
|
| Zrak mi slábne, jak vyhlížím, kdy promluvíš. Říkám si: Kdy už mě potěšíš? |
|
| 83 |
|
| Byl jsem sice jako měch v dýmu, na tvá ustanovení jsem ale nezapomněl. |
|
| 84 |
|
| Kolik dnů ještě má tvůj otrok? Kdy už vykonáš soud nad mými pronásledovateli? |
|
| 85 |
|
| Domýšlivci mi vykopali jámy, což není podle tvého zákona. |
|
| 86 |
|
| Všechny tvé příkazy jsou pravda. Zrádně mě pronásledují, pomoz mi! |
|
| 87 |
|
| Málem už se mnou v zemi skoncovali, ale já jsem tvá přikázání neopustil. |
|
| 88 |
|
| Podle svého milosrdenství mě zachovej při životě; budu střežit svědectví tvých úst. |
|
| 89 |
|
| Hospodine, tvé slovo je navěky ustaveno v nebesích. |
|
| 90 |
|
| Z pokolení do pokolení trvá tvá pravda. Upevnil jsi zemi a ona stojí. |
|
| 91 |
|
| Dodnes stojí podle tvých nařízení, neboť to vše jsou tvoji otroci. |
|
| 92 |
|
| Kdyby tvůj zákon nebyl mým potěšením, byl bych už ve svém soužení zahynul. |
|
| 93 |
|
| Na tvá přikázání nikdy nezapomenu, neboť mi dávají život. |
|
| 94 |
|
| Jsem tvůj – pomoz mi, vždyť vyhledávám tvá přikázání. |
|
| 95 |
|
| Ničemové na mě čekají, aby mě zničili. Rozvažuji o tvých svědectvích. |
|
| 96 |
|
| Vidím dovršení všeho dokonalého. Šíře tvých příkazů je nezměrná. |
|
| 97 |
|
| Jak jsem si zamiloval tvůj zákon! Celý den o něm rozjímám. |
|
| 98 |
|
| Tvé příkazy mě činí moudřejším nad mé nepřátele – navěky jsou mé. |
|
| 99 |
|
| Jednám rozumněji než všichni mí učitelé, neboť rozjímám o tvých svědectvích. |
|
| 100 |
|
| Pochopil jsem víc než starci, protože střežím tvá přikázání. |
|
| 101 |
|
| Před každou zlou stezkou jsem zdržel své nohy, abych zachoval tvé slovo. |
|
| 102 |
|
| Neodchýlil jsem se od tvých nařízení, neboť tys mě vyučil. |
|
| 103 |
|
| Jak příjemné jsou mému patru tvé řeči, mým ústům jsou sladší než med. |
|
| 104 |
|
| Díky tvým přikázáním jsem mnohému porozuměl, proto nenávidím každou stezku klamu. |
|
| 105 |
|
| Tvé slovo je lampou pro mé nohy, je světlem na mé stezce. |
|
| 106 |
|
| Přísahal jsem – a také to splním – že budu dbát na tvá spravedlivá nařízení. |
|
| 107 |
|
| Byl jsem velmi pokořen, Hospodine, obživ mě podle svého slova. |
|
| 108 |
|
| Kéž laskavě přijmeš dobrovolné oběti mých úst, Hospodine, nauč mě svým nařízením! |
|
| 109 |
|
| Stále vystavuji svůj život nebezpečí, na tvůj zákon nezapomínám. |
|
| 110 |
|
| Ničemové mi nastražili past; od tvých přikázání jsem však nezbloudil. |
|
| 111 |
|
| Tvá svědectví jsem obdržel do věčného dědictví, ano, jsou radostí mému srdci. |
|
| 112 |
|
| Uložil jsem si v srdci, že budu navěky a důsledně plnit tvá ustanovení. |
|
| 113 |
|
| Nenávidím polovičaté lidi, ale miluji tvůj zákon. |
|
| 114 |
|
| Jsi má skrýš a můj štít; očekávám na tvé slovo. |
|
| 115 |
|
| Odstupte ode mě, zlovolníci! Budu dodržovat příkazy svého Boha. |
|
| 116 |
|
| Podpírej mě, jak jsi řekl, abych mohl žít; nezahanbuj mě v mé naději! |
|
| 117 |
|
| Posilni mě, abych byl zachráněn; stále budu hledět na tvá ustanovení. |
|
| 118 |
|
| Zavrhuješ všechny, kdo zbloudili od tvých ustanovení, neboť jejich záludnost je zrádná. |
|
| 119 |
|
| Všechny ničemy v zemi odstraňuješ jako strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví. |
|
| 120 |
|
| Mé tělo se chvěje strachem z tebe, bojím se tvých nařízení. |
|
| 121 |
|
| Konám právo a spravedlnost; neponechej mě mým utlačovatelům. |
|
| 122 |
|
| Zaruč se za svého otroka k dobrému, ať mě domýšlivci neutlačují. |
|
| 123 |
|
| Zrak mi slábne, jak vyhlížím tvou spásu a tvůj spravedlivý výrok. |
|
| 124 |
|
| Jednej se svým otrokem podle svého milosrdenství; vyuč mě svým ustanovením. |
|
| 125 |
|
| Jsem tvůj otrok – dej mi porozumět, abych poznal tvá svědectví. |
|
| 126 |
|
| Je čas, aby Hospodin jednal, porušují tvůj zákon. |
|
| 127 |
|
| Proto miluji tvé příkazy více než zlato, víc než zlato ryzí. |
|
| 128 |
|
| Proto považuji všechna přikázání za zcela správná, nenávidím každou stezku klamu. |
|
| 129 |
|
| Tvá svědectví jsou podivuhodná, proto je má duše střeží. |
|
| 130 |
|
| Otevření tvých slov osvěcuje, dává porozumět prostoduchým. |
|
| 131 |
|
| Otvírám ústa a jsem plný dychtivosti, jak toužím po tvých příkazech. |
|
| 132 |
|
| Pohleď na mě a smiluj se nade mnou, jak je tvým zvykem vůči, těm, kdo milují tvé jméno. |
|
| 133 |
|
| Mé kroky upevni svými výroky, aby mě neovládla žádná nepravost. |
|
| 134 |
|
| Vykup mě z útlaku lidí a budu zachovávat tvá přikázání. |
|
| 135 |
|
| Svou tvář rozjasni nad svým otrokem, vyuč mě svým ustanovením. |
|
| 136 |
|
| Proudy slz se mi řinou z očí, protože lidé nezachovávají tvůj zákon. |
|
| 137 |
|
| Spravedlivý jsi, Hospodine, a tvá nařízení jsou přímá. |
|
| 138 |
|
| Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlivá a zcela pravdivá. |
|
| 139 |
|
| Má horlivost mě strávila, neboť mí protivníci zapomněli na tvá slova. |
|
| 140 |
|
| Tvá řeč je důkladně protříbená; tvůj otrok ji miluje. |
|
| 141 |
|
| Jsem nepatrný a pohrdaný, ale na tvá přikázání jsem nezapomněl. |
|
| 142 |
|
| Tvá spravedlnost je spravedlivá navěky; tvůj zákon je pravda. |
|
| 143 |
|
| Dolehla na mě tíseň a úzkost; tvé příkazy jsou mi potěšením. |
|
| 144 |
|
| Spravedlnost tvých svědectví je věčná. Dej mi porozumět, abych mohl žít. |
|
| 145 |
|
| Volám celým srdcem, odpověz mi, Hospodine! Tvá ustanovení dodržuji. |
|
| 146 |
|
| Volám k tobě: Zachraň mě! Budu zachovávat tvá svědectví. |
|
| 147 |
|
| Vstávám před rozedněním a volám o pomoc – očekávám na tvé slovo. |
|
| 148 |
|
| Mé oči se probouzí dřív než noční hlídky, abych přemýšlel nad tvými výroky. |
|
| 149 |
|
| Vyslyš můj hlas podle svého milosrdenství, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ! |
|
| 150 |
|
| Blíží se ti, kdo se ženou za hanebností a vzdalují se od tvého zákona. |
|
| 151 |
|
| Ty jsi blízko, Hospodine; všechny tvé příkazy jsou pravda. |
|
| 152 |
|
| Již dávno jsem z tvých svědectví poznal, že jsi je založil navěky. |
|
| 153 |
|
| Pohleď na mé soužení a vytrhni mě, vždyť na tvůj zákon nezapomínám. |
|
| 154 |
|
| Veď mou při a vykup mě, obživ mě podle svého slova. |
|
| 155 |
|
| Ničemům je spása vzdálena, protože se nedotazují na tvá ustanovení. |
|
| 156 |
|
| Tvé slitování je veliké, Hospodine, podle svých nařízení mě obživ. |
|
| 157 |
|
| Mnoho je mých pronásledovatelů a protivníků, neodvracím se však od tvých svědectví. |
|
| 158 |
|
| Vidím věrolomníky a pociťuji odpor, vždyť nezachovávají tvé slovo. |
|
| 159 |
|
| Pohleď, Hospodine, zamiloval jsem si tvá přikázání. Podle svého milosrdenství mě obživ! |
|
| 160 |
|
| Princip tvého slova je pravda a každé tvé spravedlivé nařízení je navěky. |
|
| 161 |
|
| Knížata mě bezdůvodně pronásledují; mé srdce se třese před tvým slovem. |
|
| 162 |
|
| Jásám nad tvým slovem jako ten, kdo nalezl velikou kořist. |
|
| 163 |
|
| Nenávidím klam, oškliví se mi; miluji tvůj zákon. |
|
| 164 |
|
| Sedmkrát za den tě chválím za tvá spravedlivá nařízení. |
|
| 165 |
|
| Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj zákon; nic jim není překážkou. |
|
| 166 |
|
| Vyhlížím tvou spásu, Hospodine, a plním tvé příkazy. |
|
| 167 |
|
| Má duše zachovává tvá svědectví; velmi je miluji. |
|
| 168 |
|
| Zachovávám tvá přikázání a tvá svědectví, neboť všechny mé cesty jsou před tebou. |
|
| 169 |
|
| Kéž můj nářek předstoupí před tebe, Hospodine, podle svého slova mi dej porozumět. |
|
| 170 |
|
| Kéž má úpěnlivá prosba přijde před tebe, podle svého slova mě vysvoboď! |
|
| 171 |
|
| Mé rty překypují chválou, neboť mě učíš svým ustanovením. |
|
| 172 |
|
| Ať můj jazyk promlouvá tvé slovo, protože všechny tvé příkazy jsou spravedlivé. |
|
| 173 |
|
| Kéž je mi tvá ruka ku pomoci, vždyť jsem si zvolil tvá přikázání. |
|
| 174 |
|
| Toužím po tvé spáse, Hospodine, tvůj zákon je mi potěšením. |
|
| 175 |
|
| Kéž má duše žije a chválí tě, kéž mi tvá nařízení pomáhají. |
|
| 176 |
|
| Bloudím jako ztracená ovce – hledej svého otroka, vždyť jsem na tvé příkazy nezapomněl! |
|
|
|
|