|
| 1 |
|
| Meditace – Asafův žalm. Lide můj, naslouchej mému poučení, nakloňte ucho k řeči mých úst. |
|
| 2 |
|
| Otevřu ústa v příslovích, vypovím hádanky dávnověké. |
|
| 3 |
|
| Co jsme slýchali a pochopili a o čem nám naši otcové vyprávěli, |
|
| 4 |
|
| nezatajíme jejich synům. Budoucí generaci budeme vypravovat o Hospodinových chvályhodných skutcích, o jeho síle a jeho divech, které učinil. |
|
| 5 |
|
| Ustanovil svědectví v Jákobovi, v Izraeli vydal zákon a přikázal našim otcům, aby s ním seznamovali své syny, |
|
| 6 |
|
| aby ho poznalo budoucí pokolení – synové, kteří se jim narodí. Ti povstanou a budou to vyprávět svým synům, |
|
| 7 |
|
| aby složili svou důvěru v Boha, nezapomínali na Boží činy, jeho příkazy střežili |
|
| 8 |
|
| a nebyli jako jejich otcové, pokolení umíněné a vzpurné, pokolení nestálého srdce, jehož duch nebyl Bohu věrný. |
|
| 9 |
|
| Efrajimci, vyzbrojení lukostřelci, se v den bitvy obrátili. |
|
| 10 |
|
| Nedbali na Boží smlouvu, odmítli žít podle jeho zákona. |
|
| 11 |
|
| Zapomněli na jeho činy, na jeho divy, které jim ukázal. |
|
| 12 |
|
| Před jejich otci činil divy v egyptské zemi, na sóanském poli. |
|
| 13 |
|
| Rozpoltil moře a provedl je, postavil vody jako hráz. |
|
| 14 |
|
| Ve dne je vedl skrze oblak a celou noc skrze ohnivé světlo. |
|
| 15 |
|
| Rozpoltil skály v pustině a napojil je jako z velkých hlubin. |
|
| 16 |
|
| Vyvedl bystřiny ze skály a dal jim rozlít se jako vodní proudy. |
|
| 17 |
|
| Oni však proti němu dále hřešili, ve vyprahlé zemi se vzpírali Nejvyššímu |
|
| 18 |
|
| a ve svých srdcích Boha pokoušeli – žádali si potravu podle svých choutek. |
|
| 19 |
|
| Mluvili proti Bohu a říkali: Což může Bůh prostřít stůl v pustině? |
|
| 20 |
|
| Hle, udeřil do skály a vytryskla voda a rozlily se proudy. Což ale může dát i chléb? Což opatří i maso pro svůj lid? |
|
| 21 |
|
| Hospodin to slyšel a rozhněval se. Tu se rozpálil oheň proti Jákobovi a proti Izraeli vzplanul hněv, |
|
| 22 |
|
| protože nevěřili Bohu a nedoufali v jeho spásu. |
|
| 23 |
|
| On však přikázal oblakům nahoře, otevřel nebeské brány |
|
| 24 |
|
| a seslal na ně manu k jídlu, dal jim nebeské zrno. |
|
| 25 |
|
| Lidé jedli chléb vznešených. Seslal jim potravy do sytosti. |
|
| 26 |
|
| Nechal na nebi vát východnímu větru, svou mocí přivedl i vítr jižní. |
|
| 27 |
|
| Seslal na ně masa jako prachu a okřídleného ptactva jako mořského písku. |
|
| 28 |
|
| Nechal je padat do jejich tábora, kolem jejich příbytků. |
|
| 29 |
|
| Jedli až do přesycení; dal jim, po čem toužili. |
|
| 30 |
|
| Ještě si svou touhu nezošklivili, ještě měli potravu v ústech, |
|
| 31 |
|
| když na ně dolehl Boží hněv. Pobil jejich vypasené, izraelské mládence srazil. |
|
| 32 |
|
| Přes toto vše stále hřešili a nevěřili jeho divům. |
|
| 33 |
|
| Skončil jejich dny v marnosti a jejich léta v děsu. |
|
| 34 |
|
| Když je hubil, hledali ho. Ano, navraceli se a usilovně hledali Boha |
|
| 35 |
|
| a rozpomínali se, že Bůh je jejich skála, že Bůh Nejvyšší je jejich vykupitel, |
|
| 36 |
|
| ale klamali ho svými ústy, svým jazykem mu lhali, |
|
| 37 |
|
| jejich srdce nebylo pevně při něm, nebyli věrni jeho smlouvě. |
|
| 38 |
|
| On se však slitovával, zprošťoval je nepravosti a nezničil je. Mnohdy odvracel svůj hněv a nedal zcela procitnout své zlobě. |
|
| 39 |
|
| Pamatoval, že jsou tělo, závan, který pomine a nevrátí se. |
|
| 40 |
|
| Kolikrát se mu v pustině vzepřeli, trápili ho v pusté krajině. |
|
| 41 |
|
| Stále znovu pokoušeli Boha, zraňovali Svatého Izraele. |
|
| 42 |
|
| Nepamatovali na jeho moc, na den, kdy je vykoupil z moci protivníka, |
|
| 43 |
|
| když učinil v Egyptě svá znamení a své divy na sóanském poli. |
|
| 44 |
|
| Jejich řeky proměnil v krev, a tak ze svých toků nemohli pít. |
|
| 45 |
|
| Seslal na ně mouchy, aby je kousaly, a žáby, aby je ničily. |
|
| 46 |
|
| Jejich úrodu dal kobylkám chasíl, jejich výtěžek kobylkám arbe. |
|
| 47 |
|
| Jejich révu zničil krupobitím a jejich sykomory mrazem. |
|
| 48 |
|
| Jejich dobytek vydal v plen krupobití a jejich stáda moru. |
|
| 49 |
|
| Seslal na ně svůj planoucí hněv, zuřivost, rozhořčení a soužení – komando zlých andělů. |
|
| 50 |
|
| Urovnal pěšinu svému hněvu. Jejich duše neušetřil smrti a jejich život vydal moru. |
|
| 51 |
|
| Pobil vše prvorozené v Egyptě, prvotinu síly ve stanech Chámových. |
|
| 52 |
|
| Svůj lid však vyvedl jako ovce, jako stádo je vedl pustinou. |
|
| 53 |
|
| Vedl je bezpečně, nebáli se; jejich nepřátele přikrylo moře. |
|
| 54 |
|
| Tak je přivedl na své svaté území – k oné hoře, kterou si získal svou pravicí. |
|
| 55 |
|
| Vyhnal před nimi pohanské národy, rozměřil provazcem jejich dědičné podíly a usadil v jejich stanech izraelské kmeny. |
|
| 56 |
|
| Oni však pokoušeli Boha Nejvyššího, vzpírali se mu a jeho svědectví nezachovávali. |
|
| 57 |
|
| Odvraceli se, jednali věrolomně jako jejich otcové, selhávali jako záludný luk. |
|
| 58 |
|
| Popouzeli ho svými návršími a dráždili ho svými modlami. |
|
| 59 |
|
| Bůh to slyšel a rozhněval se. Zcela Izraele zavrhl. |
|
| 60 |
|
| Opustil příbytek v Šílu, stan, kde přebýval mezi lidmi. |
|
| 61 |
|
| Svou sílu vydal do zajetí, svou nádheru do ruky protivníka. |
|
| 62 |
|
| Svůj lid vydal meči, na své dědictví se rozhněval. |
|
| 63 |
|
| Jejich mládence pozřel oheň a jejich panny nebyly chváleny. |
|
| 64 |
|
| Jejich kněží padli mečem a jejich vdovy neplakaly. |
|
| 65 |
|
| Pak Panovník procitl – jako kdyby spal – jako hrdina rozjařený vínem. |
|
| 66 |
|
| Pobíjel své protivníky zezadu, uvedl na ně věčnou potupu. |
|
| 67 |
|
| Pohrdl stanem Josefovým, kmen Efrajimův si nevyvolil, |
|
| 68 |
|
| nýbrž zvolil si kmen Judův, horu Sijón, kterou si zamiloval. |
|
| 69 |
|
| Svou svatyni zbudoval jako něco vznešeného, jako zemi, kterou založil navěky. |
|
| 70 |
|
| Vyvolil si Davida, svého otroka. Vzal ho od ovčích ohrad, |
|
| 71 |
|
| přivedl ho od ovcí s jehňaty, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědictví. |
|
| 72 |
|
| I pásl je s bezúhonným srdcem a vodil je svou zkušenou rukou. |
|
|
|
|