|
| 1 |
|
| V onen den se bude zpívat v judské zemi tato píseň: "Mocné je naše město! Jako hradby a val mu Bůh dal spásu." |
|
| 2 |
|
| Otevřete brány, ať vejde spravedlivý národ, který zachovává věrnost. |
|
| 3 |
|
| Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem, pokojem, neboť v tebe doufá. |
|
| 4 |
|
| Doufejte v Hospodina věčně, neboť Hospodin, jen Hospodin je skála věků. |
|
| 5 |
|
| On sehnul obyvatele výšiny, město nedostupné, on je snižuje, až k zemi je snižuje, až do prachu je sráží. |
|
| 6 |
|
| Pošlape je noha, nohy utištěného a kroky slabých. |
|
| 7 |
|
| Stezka spravedlivého je přímá; spravedlivému sám urovnáváš dráhu Bože přímý. |
|
| 8 |
|
| Také na stezce tvých soudů, Hospodine, skládáme naději v tebe, naše duše touží po tvém jménu, chce si připomínat tebe. |
|
| 9 |
|
| Má duše v noci po tobě touží, můj duch ve mně za úsvitu tebe hledá. Když vykonáváš své soudy na zemi, obyvatelé světa se učí spravedlnosti. |
|
| 10 |
|
| Dává-li se milost svévolníku, spravedlnosti se nenaučí; v zemi správných řádů bude jednat podle, na Hospodinovu důstojnost nebude hledět. |
|
| 11 |
|
| Hospodine, ruka tvá je pozvednuta, a oni to přehlížejí. Ale zahanbeni spatří, jak ty horlíš pro svůj lid; tvé protivníky pozře oheň. |
|
| 12 |
|
| Hospodine, jenom ty nám můžeš zjednat pokoj, tak jako jsi nám odplatil za všechny naše skutky. |
|
| 13 |
|
| Hospodine, Bože náš, byli jsme pod mocí jiných, nikoli tvou, budeme však připomínat jedině tvé jméno! |
|
| 14 |
|
| Mrtví neobživnou, stíny nepovstanou, neboť jsi je ztrestal, zahladils je, každou památku na ně jsi zničil. |
|
| 15 |
|
| Rozmnožil jsi národ, Hospodine, rozmnožil jsi národ, oslavil ses, daleko jsi rozšířil všechny hranice země. |
|
| 16 |
|
| Hospodine, po tobě se v soužení svém ohlíželi, vylévali tiché prosby, kdyžs je káral. |
|
| 17 |
|
| Jako před porodem těhotná se svíjí a v bolestech křičí, takoví jsme byli před tvou tváří Hospodine. |
|
| 18 |
|
| Svíjeli jsme se jako těhotní, a porodili jsme jen vítr. Zemi jsme vítězství nezískali, nepadli obyvatelé světa. |
|
| 19 |
|
| Tvoji mrtví obživnou, má mrtvá těla vstanou! Probuďte se, plesejte, kdo přebýváte v prachu! Vždyť tvá rosa je rosou světel, porazíš i zemi stínů. |
|
| 20 |
|
| Nuže, lide můj, již vejdi do svých komnat a zavři za sebou dveře. Skryj se na chviličku, dokud hrozný hněv se nepřežene. |
|
| 21 |
|
| Hle, Hospodin vychází ze svého místa, aby ztrestal nepravost obyvatel země. I odhalí země krev prolitou na ní a nebude již přikrývat povražděné. |
|
|
|
|