Já, Daniel, jsem v prvním roce jeho panování studoval knihu proroka Jeremjáše a pochopil jsem, že podle Hospodinova výroku bude Jeruzalém sedmdesát let v troskách a pod babylónskou nadvládou.
3-4 A tak jsem se modlil k Bohu. Oblékl jsem si režný oděv, postil se, prosil jsem ho o slitování a vyznával Hospodinu, svému Bohu: "Pane Bože, veliký a mocný. Ty plníš svou smlouvu a jsi milosrdný k těm, kteří tě milují a žijí podle tvých přikázání.
Pane, ty jednáš spravedlivě, ale my se musíme stydět, protože každý z nás, kdo žil v Judsku nebo v Jeruzalémě, jednal nevěrně. Všichni Izraelci v zemích, do nichž jsi je rozptýlil, se ti zpronevěřili.
Celý Izrael přestupoval tvůj zákon, odvrátil se od tebe a odmítl ti naslouchat. Na nás spočívá prokletí a zlořečenství. Na nás se naplnilo, co je psáno v zákoně tvého služebníka Mojžíše, protože jsme proti tobě hřešili.
Splnil jsi, co jsi řekl. Udělal jsi to, před čím jsi nás a naše vládce tolik varoval. Upozorňoval jsi nás, že nás potká hrozné neštěstí, když nebudeme dbát na tvé slovo. A to se stalo. Jeruzalém je v troskách.
Přišlo na nás všechno to zlé, o němž se píše v Mojžíšově zákoně. My jsme tě však, Hospodine, neprosili o slitování. Neodvrátili jsme se od svých hříchů, nejednali jsme moudře a nežili jsme podle tvé pravdy.
Proto jsi dodržel své slovo a dopustil jsi, aby nás potkalo neštěstí. Hospodine, náš Bože, ty jsi v tom všem jednal vždy spravedlivě. My jsme tě neposlouchali.
Pane, nechť se od Jeruzaléma odvrátí tvůj hněv a tvé rozhořčení. Je to přece tvé město. Máš tam svou svatyni. Já vím, že pro naše hříchy a pro přestoupení našich otců je Jeruzalém a tvůj lid všemi tupen.
Můj Bože, slyš a podívej se, v jakém jsme neštěstí a co potkalo město, které nese tvé jméno. Nevoláme k tobě, abychom ti předložili své spravedlivé skutky. Dovoláváme se pouze tvého slitování.
tedy ještě během tohoto rozhovoru s Bohem na modlitbě ke mně náhle přiletěl Gabriel. Byl to anděl, s nímž jsem se setkal v předchozím vidění. Byla právě doba, kdy se v chrámu přinášely večerní oběti.
Sedmdesát týdnů (z údobí dvou tisíc tří set dnů) je odkrojeno pro tvůj lid a tvé svaté město, aby byla dokončena vzpoura vůči Bohu a aby bylo skoncováno s hříchem. V té době Bůh usmíří vinu a prokáže svou věčnou spravedlnost, vidění a proroctví bude zapečetěno a Nejsvětější se ujme své služby.
Dobře se zamysli a snaž se to pochopit: Od chvíle, kdy bude dán příkaz, aby se izraelský lid vrátil z babylónského zajetí a znovu vybudoval Jeruzalém, až do vystoupení Mesiáše uplyne nejprve sedm a potom šedesát dva týdnů. Vystavějí celé město a vykopou hradní příkop. Bude to však těžká doba.
Po šedesáti dvou týdnech zabijí Mesiáše a nikdo se ho nezastane. Lid toho Mesiáše, který vystoupí, zapříčiní zánik svého města i chrámu. Konec přijde jako potopa, a boje na tom místě budou trvat až do konce času. O zpustošení je již rozhodnuto.
Mesiáš s mnohými v posledním týdnu upevní smlouvu a v polovině tohoto sedmdesátého týdne způsobí, že všechny oběti ztratí smysl. Přijde rychle pustošitel se svými ohavnými modlami. Avšak i jeho určitě stihne zkáza.