Nechť se neveselíš, Isráéli, až k jásotu, jako národnosti, neboť jsi zpřed tváře svého Boha chodil smilnit, zamiloval si s odměňování na všech obilných mlatech.
Nebudou Hospodinu lít víno, aniž mu budou příjemní; jejich oběti jim budou jako by chlebem zármutku, všichni jídající jej se budou znečišťovat, neboť jejich chléb bude pro ně samy, nebude přicházet v dům Hospodinův.
Vždyť, hle, odešli od pustošení; Egypt je bude sbírat, Móf je bude pohřbívat, jejich cennosti ve stříbře - bude se jich zmocňovat plevel, v jejich stanech bude trní.
Přišly dni navštívení, přišly dni odplaty, Isráél, ti budou poznávat: Prorok je pomatený, muž Ducha je šílený, pro množství tvé nepravosti a mnohou nevraživost.
Našel jsem Isráéle jako hrozny v pustině, uviděl jsem vaše otce jako raný plod na fíkovníku v jeho počátku; zašli k Baal-Peór ovi a oddělili se k ostudě, i stali se ohavnostmi jako jejich láska.
Všechno jejich zlo, - v Gilgále, ano, tam jsem je pojal v nenávist pro zlo jejich skutků; chci je odehnat od svého domu, nebudu je nadále milovat, - všichni jejich vůdcové jsou vzbouřenci.