|
| 1 |
|
| Když tedy Pán poznal, že farizeové uslyšeli, jak Ježíšovi přibývá více učedníků a že více křtí než Jan |
|
| 2 |
|
| - ačkoliv Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci -, |
|
| 3 |
|
| opustil Judsko a odešel opět do Galileje. |
|
| 4 |
|
| Musel však projít Samařskem. |
|
| 5 |
|
| Přijde tedy k samařskému městu, které se nazývá Sychar, blízko pole, které dal Jakub svému synu Josefovi. Tam byl Jakubův pramen. |
|
| 6 |
|
| Ježíš tedy unavený cestou se prosto posadil u pramene. Bylo kolem šesti hodin. |
|
| 7 |
|
| Přijde samařská žena načerpat vody. Ježíš jí řekne: „Dej mi napít!“ - |
|
| 8 |
|
| Jeho učedníci totiž odešli do města nakoupit pokrmů. - |
|
| 9 |
|
| Samaritánka mu tedy řekne: „Jak to, že ty, ačkoliv jsi Žid, žádáš pít ode mne, Samaritánky?“ - Židé se totiž se Samaritány nestýkají. - |
|
| 10 |
|
| Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala Boží dar a (věděla), kdo ti to říká: ' Dej mi napít', (spíše) bys prosila ty jeho, a dal by ti živou vodu“. |
|
| 11 |
|
| Žena mu praví: „Pane, ani nemáš nádobu, a studna je hluboká. Odkud tedy máš tu živou vodu? |
|
| 12 |
|
| Což ty jsi větší než náš otec Jakub, který nám dal tu studnu a pil z ní sám i jeho synové a jeho dobytek? “ |
|
| 13 |
|
| Ježíš jí na to řekl: „Každý, kdo pije z této vody, bude zase žíznit. |
|
| 14 |
|
| Kdo se však napije z vody, kterou mu dám já, nebude žíznit, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody vytryskující do věčného života“. |
|
| 15 |
|
| Žena mu řekne: „Pane, dej mi té vody, abych nežíznila a nemusela sem chodit čerpat!“ |
|
| 16 |
|
| Řekne jí: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem!“ |
|
| 17 |
|
| Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí řekne: „Dobře jsi pravila 'Nemám muže', |
|
| 18 |
|
| neboť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi pověděla pravdu.“ |
|
| 19 |
|
| Řekne mu žena: „Pane, vidím, že jsi prorok. |
|
| 20 |
|
| Naši otcové se klaněli na této hoře, a vy říkáte, že v Jerusalemě je místo, kde se náleží klanět.“ |
|
| 21 |
|
| Řekne jí Ježíš: „Ženo, věř mi, přichází hodina, kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře, ani v Jerusalemě. |
|
| 22 |
|
| Vy se klaníte tomu, co neznáte, my se klaníme tomu, co známe, protože spása je ze Židů. |
|
| 23 |
|
| Ale přichází hodina, a už je tady, kdy se praví ctitelé budou Otci klanět v duchu a v pravdě. Neboť i Otec hledá ty, kteří by se mu takto klaněli. |
|
| 24 |
|
| Bůh je duch, a ti, kdo se mu klanějí, mají to dělat v duchu a v pravdě“. |
|
| 25 |
|
| Žena mu praví: „Vím, že přijde Mesiáš, který se nazývá Pomazaný. Až on přijde, oznámí nám všecko“. |
|
| 26 |
|
| Řekne jí Ježíš: „Já to jsem, který a tebou mluvím“. |
|
| 27 |
|
| A vtom přišli jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou. Nikdo však neřekl: „Co se ptáš?“ nebo: „Proč s ní mluvíš?“ |
|
| 28 |
|
| Žena zatím nechala svou nádobu, odešla do města a pověděla lidem: |
|
| 29 |
|
| „Pojďte a podívejte se na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala! Není to snad Mesiáš?“ |
|
| 30 |
|
| Vyšli z města a dali se na cestu k němu. |
|
| 31 |
|
| Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, pojez!“ |
|
| 32 |
|
| On jim však řekl: „Já mám k jídlu pokrm, o kterém vy nevíte.“ |
|
| 33 |
|
| Učedníci si tedy pravili mezi sebou: „Což mu někdo přinesl jídlo?“ |
|
| 34 |
|
| Ježíš jim řekne: „Můj pokrm je činit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo. |
|
| 35 |
|
| Což neříkáte: ´Ještě čtyři měsíce, a nastane žeň´? Hle, pravím vám: Zdvihněte oči a pohleďte na pole, že se už bělají ke žni. |
|
| 36 |
|
| A ten, kdo žne, dostává odplatu a shromažduje užitek k věčnému životu, aby se radoval zároveň jak rozsévač, tak žnec. |
|
| 37 |
|
| V tom je zajisté pravdivé přísloví: Jiný rozsévá, a jiný žne. |
|
| 38 |
|
| Já jsem vás posla] žnout to, o čem jste nepracovali. Jiní pracovali, a vy jste nastoupili do jejich práce.“ |
|
| 39 |
|
| Z onoho města pak mnoho Samaritánů v něj věřilo pro to, co svědčila ta žena svým slovem: „Řekl mi všechno, co jsem udělala.“ |
|
| 40 |
|
| Když tedy Samaritáni k němu přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. A zůstal tam dva dni. |
|
| 41 |
|
| A mnohem více jich uvěřilo pro jeho řeč. |
|
| 42 |
|
| Té ženě pak pravili: „Už nevěříme pro tvé vyprávění, neboť sami jsme slyšeli a víme, že je to jistě Spasitel světa.“ |
|
| 43 |
|
| Po těch dvou dnech odtamtud odešel do Galileje. |
|
| 44 |
|
| Sám Ježíš totiž osvědčil, že prorok není ve cti ve vlastní otčině. |
|
| 45 |
|
| Když tedy přišel do Galileje, Galilejané ho přijali, protože viděli všecko, co učinil v Jerusalemě o svátcích; také oni totiž přišli na svátky. |
|
| 46 |
|
| přišel tedy opět do galilejské Kány, kde proměnil vodu ve víno. A jeden královský úředník měl v Kafarnau nemocného syna. |
|
| 47 |
|
| Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, odebral se k němu a prosil ho, aby sestoupil a uzdravil mu syna, neboť byl blízek smrti. |
|
| 48 |
|
| Ježíš mu však řekl: „Neuvidíte-li znamení a divy, neuvěříte.“ |
|
| 49 |
|
| Královský úředník mu praví: „Pane, sestup, dříve než mé dítě umře!“ |
|
| 50 |
|
| Řekne mu Ježíš: „Jdi, tvůj syn je živ!“ Onen člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel. |
|
| 51 |
|
| Když byl ještě na cestě, přišli mu vstříc služebníci a oznámili mu: „Tvůj chlapec je živ!“ |
|
| 52 |
|
| Tázal se jich tedy na hodinu, kdy se mu ulevilo. A oni mu řekli: „Včera v sedm hodin ho opustila horečka“. |
|
| 53 |
|
| Poznal tedy otec, že právě v tu hodinu mu Ježíš řekl: „Tvůj syn je živ.“ A uvěřil on i celý jeho dům. |
|
| 54 |
|
| To byl zase druhý zázrak, který Ježíš udělal, když přišel z Judska do Galileje. |
|
|
|
|