Když pak jsme se přiblížili na dohled ke Kypru, nechali jsme jej po levé straně a plavili jsme se k Syrii a přistali jsme v Tyru. Tam totiž měla loď složiti svůj náklad.
A po uplynutí těch dní vypravili jsme se a odebírali (odtud). I vyprovázeli nás všichni i se (svými) manželkami a dítkami až ven za město. Na břehu jsme klekli na kolena a pomodlili jsme se.
Druhého dne jsme se vydali na cestu a přišli do Caesareje. Vstoupili jsme do domu evangelisty Filipa, který byl jedním ze sedmi (jáhnů), a zůstali jsme u něho.
Ten přišel k nám, vzal Pavlův pás, svázal si jím ruce i nohy a pravil: „Toto praví Duch svatý:,Toho muže, jemuž tento pás patří, židé v Jerusalemě takto sváží a vydají v ruce pohanů.' „
Ale Pavel odpověděl takto: „Proč mi pláčem rozrýváte srdce? Vždyť já jsem připraven dáti se nejen svázati, nýbrž pro jméno Pána Ježíše v Jerusalemě i zemříti.“
Uslyšeli však o tobě, že učíš všechny židy, kteří žijí mezi pohany, k odpadu od Mojžíše, ježto pravíš, aby neobřezávali své syny a ani nežili podle obyčejů.
Vezmi je k sobě, zasvěť se s nimi a zaplať za ně, aby si mohli dáti ostříhati hlavu! I poznají všichni, že ty pověsti o tobě jsou nepravdivé a že také sám žiješ, zachovávaje zákon.
Tu Pavel vzal k sobě ty muže, a druhého dne se s nimi zasvětiv, vešel do chrámu a ohlásil konec dnů zasvěcení, aby se pak mohla podati oběť za každého z nich.
a křičeli: „Muži izraelští, pomozte! To je ten muž, který všecky všude učí proti lidu, proti zákonu a proti tomuto místu. Dokonce i pohany uvedl do chrámu a tím znesvětil toto svaté místo.“ –