Avšak ať jsme souženi, (je to) pro vaše povzbuzení a spásu ať jsme těšeni, (je to) pro vaši útěchu [ať jsme povzbuzováni, je to pro vaše povzbuzení a spásu]. Ta útěcha se činně projevuje v snášení týchž utrpení, jež také my trpíme.
Nechceme, bratří, abyste nevěděli o našem soužení, které (nás) postihlo v Asii, že jsme (totiž) nesmírně nad svoji sílu byli tak postiženi, že jsme ztratili naději i v život.
Neboť to je naše chlouba: svědectví našeho svědomí, že jsme žili na tomto světě, zvláště mezi vámi, v upřímné a bohulibé svatosti, nikoli v pozemské moudrosti, nýbrž v milosti Boží.
Já pak při své duši volám Boha za svědka, že jsem ze šetrnosti k vám nepřišel ještě do Korinta, nikoliv že bychom chtěli mistrovati vaši víru, nýbrž že chceme spolu působiti k vaší radosti; neboť ve víře stojíte pevně.